merry and tired

Můj počítač vrčí jako kočička.
Nový si prý koupím po Novém roce. Řekla Bětka a její šetřící schopnosti.

Možná jsem to už zmínila, ale čtu tu M.Fendrycha - Jako pták na drátě. Teď třeba ráno u snídaně. Vždycky pak mám taky strašnou chuť začít psát. Jsem z té knížky absolutně, ale absolutně nadšená. Myslím, že mi zrovna tady a zrovna mně strašně sedla. Dokáže úplně všechno - mě rozesmát (nahlas), rozbrečet (potichu - píše totiž taky o smrti svých rodičů, ale dnes mě třeba vzalo jen to, jak popisoval výstup na zasněženou horu v Roháčích..), no prostě krása. Dokonce jsem Fendrychovi musela napsat, a ten mi, světe div se, do rána odepsal! Je mu už skoro 60 a ty události, který popisuje, jsou sice víc jak 15 let starý, ale podle mě až děsivě aktuální. A mimo jiné si myslím, že bejt politikem musí být fakt hrozný.

Už jsem asi měsíc pořádně necvičila na flétnu. Chystám se na to dnes, ale jsem velice unavená a lína, protože jsem včera cítila povinnost jít s Irene a dvěmi dalšími slečnami na slíbené 'clubbing', což jsem hrdinně provedla hned po celodenním nakupování dárků a návštěvě Zen buddhistische Zentrum (o tom později), nonstop, s nakupovacím baťůžkem na zádech, lehkou migrénou a na začátku lehce otrávenou náladou z neustálého čekání na ty pos*raný esbány a vrátila se prosimpěkně o půl sedmé ráno, a to jsem za celý večer měla jediný pivo a odešly jsme z klubu ve 4. Přesně proto to tady v tom Berlíně tak nerada dělám, tohle fakt nemám zapotřebí.
Nebo jo?

No a tu Buddhistische Zentrum. Vlastně to není tak 'zajímavý'. Spíš ty věci okolo. Že navštěvuju jeden seminář o multireligiózním Berlíně, na kterým jsem se seznámila se skvělou a hrozně hodnou Švýcarku, Marie, kterou jsem měla ráda na první pohled, hned od chvíle, kdy jsem se jí poprvé zeptala, jestli ten lehký kroužek kolem její paže je tetování. Tak jsem jí ukázala svoje kolečko a bylo to, jsme kámošky. Vzala mě na skvělé představení do jednoho mini divadýlka na Rosenthaler Platz, kde to bylo zapadlý sněhem, všude ty berlínský barevný žárovečky, hip style jak prase, ale tím milým směrem - a mohl za to i hezký barman, který měl málo sladký Glühwein a pil český pivo.
No a ta návštěva Budd.centra byla zajímavá nejen kvůli dvouhodinové meditace, kterou jsme všichni absolvovali (já teda trochu podváděla - "své myšlenky jsem nenechávala protékat", nýbrž jsem přemýšlela o všem možným), potom jsme slyšeli jejich zpěv a to bylo na tom nejhezčí, pak jsem Marii při obří večeři říkala o Taize a pak jsme dostali zmrzku. Bezva, no ne! Mám v tomto semináři děsně sympatický spolužáky, s některými jsme se sblížili  nejen díky společnému referátu o buddhismu, jehož část jsem se rozhodla udělat jako reportáž z návštěvy nejstaršího evropskýho budd.chrámu v Berlíně, vzala si diktafon jako velká novinářka a pak děckám pouštěla kousky rozhovoru s mnichem ze Srí lanky a mezi tím vyprávěla svoje zážitky z té návštěvy a jabkovýho dortu, který jsme pak dostali (asi za odměnu, něco jako nirvána) a byla jsem trochu vtipná, no a pak za mnou děcka chodili a říkali, jak to bylo super, a já jsem se cítila fakt dobře, protože to byl můj první referát v němčině a i když se mi třásly nervozitou ruce, tak už je to vorbei :-)

A včera mi Lovína říkala, že by se chtěla odstěhovat ze Schlachtensee (echt, říkám???:) a prý jestli bych s ní nechtěla příští semestr bydlet ve WG, no a mně bylo fakt líto, že musím zpátky za váma do ČR a že opustím všechno, co jsem si tu začala.
Ale je mi to líto jen tak na 50 procent.
Byla jsem v Praze a v Brně a bylo to absolutně skvělý a já se občas cítila ..no trochu besonders, když mám ty zkušenosti z toho Berlína, že jo! :)
A pak tu byla Marunka a zase se mi potvrdilo, že holky Oujezdský jsou fakt děsně hodný a fajn a hlavně byla fakt sranda, taková ta puberťácká.

Dělá mi starosti bakalářka. Nechci svoje hudební téma, ale nemůžu se rozhodnout, o čem jiným bych psala, je toho děsně moc. A já nikdy bakalářku nepsala, tak jak se mám doprčic rozhodnout :)

Ale budou Vánoce! Možná je letos strávíme s Gakim, klukem z Japonska, co má rodinu přes půl zeměkoule, tak jsem ho pozvala ke štědrovečernímu stolu a následně ho vystrašila všemi možnými problémy, které vlastně mohou nastat (jako že třeba nebude rozumět a tak), tak uvidíme, jak to dopadne.

Merry merry, děcka!!

Česko v Berlíně

Při čekání na skajpování s Bárou jsem si vyřídila mnoho důležitých věcí.
Například jsem si spočítala (mimochodem, přihlášení na všechny moje účty mi trvalo asi půl hodiny - když během měsíce v cizí zemi jste nuceni si zařídit asi milion nových přihlašovacích jmen a hesel a účtů a blabla, tak se vám pak lehce může stát, že zapomenete nejenom málem jak se vlastně jmenujete, ale taky třeba pin na českou simku, kterou používáte už asi deset let. Jo, takže proto mi už dva týdny nefunguje český číslo, možná jste to už zjistili) -  že jestli chci neumřít hlady, koupit něco na Vánoce, dojet na ty Vánoce domů a jen někam oslavit Silvestra, tak už si teď nemůžu ani pípnout (čti - koupit si ty nový boty, který jsem si vybrala v nejlepším obchodě na světě). 
K tomu obchodu - to jsme tak šly v sobotu s Maruškou, která mě přijela navštívit, z jedné výstavy fotek a plánovaly se jít najíst do jednoho vietnamského bufetu... A najednou - boty! Všechny krásný, kožený, zlevněný, vyzkoušela jsem si snad všechny co je tam měly... Všechny jsem chtěla. Stačily by mi ale jen jedny, malinkatý, vážně..
Vietnamskej bufet, doporučenej od Kathariny, byl výbornej! Číšníci milí, rychlí, všude plno lidí - a jídlo by bývalo určitě taky výborný, kdybychom nezapomněli, co znamená 'würzig' a kdybychom rozuměli vietnamsky a tak mohly zjistit, že naše objednávka je vlastně polívka. A vietnamská, představte si to! :) Takže ty nové chutě jsme trochu nezvládly a radši si objednaly mléčný koktejl, aby nám z toho neshořela pusa.
Taky jsme byly v Potsdamu - vlastně docela nudné části Berlína, která ale vlastně už není Berlín, ale samotný městečko, kde nejvýznamnější je obří zámek Sanssouci. A všude plno zahrad, který by určitě byly krásný v létě... ale myslím, že na podzim byly ještě lepší! Minimálně ta atmosféra nás úplně dostala - všude mlha, takovýto krásný depresivní podzimní počasí, na stromech asi pět listů, všude mokro. Procházely jsme se tam asi tři hodinu a probraly záležitosti celé zeměkoule :)

 
 
 

České centrum hledá na příští semestr praktikanty. Tyjo, to je škoda, že v Berlíně nejsem kdovíjak šťastná, jinak by do toho hned šla!!
V tom Č.centru jsme byly s holkama v pátek večer. Utopenci, Dva, Staropramen, všechno zadarmo (tak jak to my češi máme rádi:) a dokonce i náhodné setkání s dvěma brňákama. Milé! Ale na Tramín doveženej Maruškou stejně nic nemá :))

Berlin bleibt bunt. A hlavně na podzim!

Byl tu na návštěvě Martin.

        

A bylo to super! Je to teda už skoro dva týdny... Přivezl marmeládu (už je skoro snězená!), dva rumy (jak by řekl Freiwald - do Berlína odjížděl Krepindl, jeho malej baťůžek a dva obří Tuzemáky. S jejich pomocí se taky mnohem lehčeji seznámil na následující erasmácké párty u nás ve Studentendorf..) a spoustu drbů o Bartkovským. A ještě čokoládu od jeho mámy, která mi fakt bodla.
Navštívili jsme ... no z pamětihodností jsme toho moc nenavštívili. Dneska jsem zjistila, že ten slavnej Checkpoint Charlie není na Potsdamer Platz, kde jsem ho všem návštěvám doposud ukazovala, ale u Fridrichstrasse. (Z toho je aspoň vidět, že v Berlíně je pořád co objevovat). Takže jsme ani Checkpoint Charlie nenavštívili. Zato jsme v pátek stihli výborně se najíst v Transitu, ztratit foťák, neužít si Kastanienalle, protože jsme se nervovali kvůli foťáku, kterej jsme vzápětí našli opět v Tranzitu, dát si dvě piva na Rosenthaler Platz a pobavit se o krávě Lucii Bílé a o tom, že možná vlastně jsme levičáci (teda spíš já, Martin bude živit někdy rodinu :), vypravit se do Schlachtensee a dorazit tam za hodinu a půl, koupit si brambůrky za 3 eura, zmoknout a přijít na tu narozeninovou/erasmáckou párty ke kamarádovi do vedlejšího domku o dvě hodiny později než jsme slíbili, protože jsme mezitím načali ten první rum a spoustu důležitejch témat. V sobotu jsme toho stihli ale ještě mnohem míň. Nebo víc? No Martin prostě viděl jen Berliner Dom, ale zato i s evangelickou bohoslužbou (!!!) a nábřeží Spree, ale chvilku to taky neviděl, protože se nechával vést jako malej od mámy... A pak už jsme se potkali s Lovínou a její kámoškou a dorazili o hodinu později na festival Tempelhof, kde bylo tolik prostoru a skvělé elektrické hudby, že se mi z toho až točila hlava. I přestože jsme s Martinem hodinu tančili na Digitalism s domněním, že to jsou Digitalism, a přitom oni byli v jiným hangáru, i přestože Wankelmut opět nezahrál One day ... přesto to bylo skvělý a taky zčásti kvůli tomu, že tam byla ta obří diskokoule. DOCH. Z celýho víkendu mám kromě všech těchto vzpomínek taky hodně hlášek... Voda uklidňuje, to je hlavní, že, Martine?:)

No ale čas tu teda letí opravdu rychle. Co mi ještě utkvělo...Na pivu s Martinem Jonášem, berlínským reportérem pro ČT, jsem vymyslela spoustu skvělých věcí pro svoji budoucí pracovní kariéru. Jestli jsou v ČT všichni tak milí, vstřícní a inteligentní, tak možná opustím své staré přesvědčení, že všichni lidi z televize jsou namyšlení kariéristi. Dneska jsem kvůli jeho tipu byla zase na tiskovce.A dělala rozhovor německy s vedoucím organizace pro uprchlíky. A dostala dort a kafe. A zase o trochu víc sebedůvěry. A nových německých slovíček. Teď ještě z toho hodinovýho materiálu udělat tu reportáž, hmm...

V sobotu jsem se s Albertem vypravila do PŘÍRODY. Došlo mi při jedné cestě do školy, že mi chybí příroda, fakt zásadně. Chtěla jsem pozvat hodně lidí na spontánní vejpravu za Berlín do lesů a morkých luk a  mezi mrazivé stromy a ptáčky, s trochou slivovice a pevnejma botama.. Pak mi přišlo, že to bude lepší udělat jen s Albertem, v menším měřítku. Vyjeli jsme jen kousíček za Berlín a hned to tam vypadalo jak na vesnici a slepice se producírovaly na silnici a mě pobavily plakáty, které lákaly lidi na pravou práci na statku. A byly tam áleje a traktor a já měla v batůžku obří piknik a vyšli jsme na cestu a já se málem rozbrečela štěstím, když jsem viděla v dálce jen louky a mokrý stromy a ne ohraničenej park domama. A pak to začalo bejt ještě víc morký, protože začalo pršet, my jsme přelezli zákaz a šli si sednout k pod střechu k jezírku a tam jedli ten piknik a bylo to super. Alberto mi pak můj výlet oplatil překvapením - dneska mi ve dvě zavolal, že sraz za půl hodiny na Kochstrasse, že má pro mě překvápko, tak jsem se vykašlala na tu reportáž (to se napíše zítra, kein Problem!) a jela na sraz - a dobře jsem udělala, překvápko byl baloooon a viděla jsem Berlín poprvé z výšky a je to placka a všude bylo slunko a mlha zároveň. Jaja!

Tak... A ještě trocha toho barevného podzimu... Tuhle nádheru mám přímo za domem!

A tuhle nádheru teda ne. Ta je v Kreuzbergu.

muzik in Berlin

Dnes jsem byla na hodine fletny. Byla to takova pekna nahoda - moje ucitelka z intenzivniho kurzu nemciny, ktery jsem mela pred zacatkem skoly, mi pri louceni se zminila, ze pokud by mi to s tim orchestrem nevyslo, ze ma znameho ucitele fletny a ze tam bych si kdyztak mohla zahrat v nejakem kvartetu... Nakonec mi to teda s tim orchestrem vyslo, ale to jsem prave naopak zjistila, ze toho ucitele mozna fakt potrebuju. Hrajeme Schostakoviche (ja nikdy nevim, jak se pise) a mam podezreni, ze Schosti si dal pri psani partu pro fletny takovej quest, ze to cele napise jen z peti not, z tech nejtezsich, uplne nahore. Za tech deset let, co hraju na fletnu, jsem si vytvorila takovy svuj vlastni zpusob drzeni, natisku a hrani. Vsechno je to spatne, ale ja uz to proste jinak neumim. Jenze na Schostiho to prave moc nestaci... Tak jsem si rekla, ze se pokusim ty svoje spatne zvyky odstranit. Prej za 18 euro na hodinu. Pomyslela jsem si, ze vlastne ty spatne zvyky nebyly tak spatne. Byla jsem u Herr Kunzkeho pred hodinu a zase si vyzkousela ten stary znamy pocit, ze neco hrajete a pritom vite, ze to doma byste to zahrali lip, ale ted je tu ten profesor a proc mam tak blbej ton zrovna a proc musim hrat tak, jak on rekne a proc to nemuzu hrat rychleji a podobne. Uplne jsem se zapotila! Ale i presto jsem odchazela s vybornou naladou (a to zrovna bylo uplne nejhorsi pocasi ever, prisaham). Mozna proto, ze mi prijde, ze zacinam chtit v zivote nektere veci delat poradne.

A jeste rano vlastne... to jsme si zahraly s Kackou. Kacka je kocka z Prahy, ktera studuje Politologii, hraje zavodne fotbal, v lete ho hrala diky nejakemu charitativnimu projektu s Africanama, jezdi kazdej druhej tyden za svym klukem a tatou, ze prej by to bez nevydrzeli, ma vlasy dlouhe po zadek a hraje prave taky na fletnu. Privezla si z Prahy noty a navrhla, ze si dame rano v devet sraz v Muzikraum a zahrajem si. Nakonec jsem teda hrala spis na klavir nez na fletnu, aby to bylo zajimavejsi, ale bylo to super! Krasne probuzeni. Zahrajem si mozna na jednom festivalu cinske kultury, jak mi dnes nadsene navrhoval muj spolubydlici z Ciny. Cinani jsou normalne hrozne stydlivi, proto me prekvapilo, kdyz znicehonic pri jidle dodal: 'Ja vzdycky rikam, ze kdo chce na tom festivale hrat, musi se se mnou vyspat.' Zaskocila mi okurka. Pry to byl vtip, ale asi tri vteriny jsem ho nepochopila! Byl to myslim prvni vtip, ktery udelal, a zrovna takovej od rany! :)
No, takze tak.

jak se mám?

Dobře!

Nevím, jestli jsem to psala, ale mám tu Tandem-partnera. Tandem funguje tak, že vy toho druhého učíte svůj mateřský jazyk, a on zas vás. Jsem ráda, že jsem se tam zapsala hned na začátku, protože zatímco českých studentek, kteří hledají Tandem, je tu hodně, ale Němka, která se chce učit český, je tu podle mě jen jediná - Josefina! Josefina umí asi deset jazyků, takže se rozhodla i pro češtinu - tu se teď prosimpěkně učí tři hodiny denně a po dvou měsících jí to dost slušně jde. Teď si zažádala o práci v Praze. Josefina se taky směje všemu, co řeknu - někdy míň a někdy víc (hodně). Já už (podle svých zkušeností..:) poznám, kdy mi rozumí a kdy ne. Když se směje jenom trošku, tak to mi nerozumí a když hodně, tak to znamená, že jo - a to se člověk směje spíš jen proto, že je nadšenej, že rozuměl. Jojo, ty začátky... :)
Teď mi napsala email. Je to roztomilý!

Dneska jsem odeslala tu žádost o praxi v Praze. Ba i napsala jsem trochu česky...
Jsem moc ráda, že díky češtiny jsem se poznala jakého aktnivního, energičního a veselého člověka jako ty. A jsem moc ráda, že mi daruješ občas svůj čas 
(A proč jaký filosofický dopis? - Dala jsem si sklenku vína). 

Začínám pomalu rezignovat na svoje počáteční stanovisko "chci se tady seznámit hlavně s Berlíňanama, takže vám kašlu na nějaké studentské aktivity v téhle díře Schlachtensee". V Kreuzbergu jsem nebyla už tak dva týdny. Hipstera jsem nepotkala taky už pěkně dlouho. Ani mi to nechybí. Koupila jsem si děsně krásné věci do pokojíčku v Ikei (kde jsem byla s děckama z Schlachtensee... ale jeden z nich byl Němec! :) a taky jsem narazila na nejlepší a hlavně nejlevnější second hand se vším možným. Po cestě z Jazz dance (no to vám taky musím říct, tam je taky srandy kopec) jsem si někde opřela kolo a najednou vidím oblečení. No tak samozřejmě si ho jdu prohlídnout. Pak tam zkejsnu hodinu a chci si koupit od pásku a folklorní bílou košili až po plechové krabičky a konvičku na čaj s kytičkama. Paní říkala, že pochází z Dánska (Dáni jsou nejlepší na světě, já to říkala! Ještě lepší než Švédi, protože nejsou tak namyšlení..) a že mi dá ten pásek zadarmo. A pak taky říkala, že má vlastně už dvě hodiny po zavíračce. Odjížděla jsem s novou taškou a páskem (samozřejmě, když byl zadarmo...). 
A ten Jazz dance. Chtěla jsem se zapsat na Yogu. Ale pak tam nějak už nebylo místo a bylo místo jen v józe, která nebyla normální, ale měla v názvu ještě nějaký čínský znaky, tak jsem se začala rozhlížet po něčem jiným...A chtěla jsem si dát hodně věcí, ale nakonec jsem skončila u Jazz dance. Říkám si : bude sranda. A taky že jo!! Paní předcvičitelce je asi tak dvakrát víc než nám všem dohromady. Posledně jsem přišla o dvacet minut později a paní přerušila hodinu a došla mi osobně říci, že oni už jsou rozcvičení a o hodně dopředu, takže mi nedoporučuje se připojit, protože bych si mohla ublížit, a když jsem přesto zůstala, uraženě mi zdůraznila, že to je na vlastní nebezpečí. Pak jsme na vlastní nebezpečí cvičili stylem krok doleva a doprava a poslouchali Black eyed peas a já doteď přemýšlím, co z toho mělo s Jazzem co do činění. Třeba se to dozvím příště. (Možná schválně zas dojdu později, zajímalo by mě, co mi paní poví tentokrát).

Soutěžní otázka! Proč je text v růžovém provedení?? Děti, když to uhodnete, dovezu vám berlínskýho medvídka! 

Sice jsem dneska nešla jako ostatní do hospody..

...zato jsem se ale naučila DATIV/AKUSATIV/GENITIV!!!!

der rote Stein...ein roter Stein...roter Stein... no znáte to! :)

A tady už máme něco z návštěvy bratrance Ladíčka.
Tenhle týpek měl nejenom velký svaly (to tričko si vzal určitě nachvál), ale taky vážně krásně hrál!! Bohužel ta atmosféra z toho videa není úplně zřejmá, ale ten nástroj byl úplně fascinující.

Ladíček přijel minulý čtvrtek, přivezl koláče od mámy, čokoládu a Frisco, můj zimní kabát a spoustu sarkastických poznámek, jak je Schlachtensee východní díra a v Berlíně je málo velkých památek :) Bylo to ale skvělé, jsem ráda, že mám tak skvělou rodinu!

                                  Vyšli jsme si na operu... Causal koncerty stojí pro studenty jen 10 euro!

No a pak ta dydžina po koncertě k tomu, to nás uplně odvařilo :)

 Ladík zkoušel, jestli by přelezl Zeď. 

Prej je to lehký.

Celé tři dny co tu byl, vymýšlel způsoby, jak by se on přes tu zeď dostal.

 Tohle je prosímpěkne moje cimrička. 

Vpravo na zdi mám fotky, ty ale nevidíte. 

Nahoře v poličce mám spousty čokolády, ty ale taky nevidíte.

Pozdrav z Berlína!

sprostá slova v Berlíně

Víkendy jsou tu vždycky něčím speciálním.
Vyznačují se ... možností spát dýl než do půl osmé, nejistým pocitem, jak se člověk zabaví a strachem, aby volný víkend v Berlíně nepromarnil, zatím naštěstí pěkným počasím (nebo alespoň hrozně zajímavým - strašně rychle se tu dokáže obloha změnit! V úterý si sedím s kamarádem v osm večer pěkně u nějakýho rybníčka v parku, teplo jak v srpnu... a do půl hodiny je taková zima a obří vichřice, že rybníček má beztak dvoumetrový vlny!:), a spoustou dalších věcí, jako je třeba Flohmarkt v Prenzlauer Berg, který je prý děsně legendární a krásný a já na něm ještě nebyla!
Včera byla podruhé Erasmus Party. Vzpomínáte na ty obří skupiny lidí v Brně, kteří pořvávají před kluby jako je Caribik nebo Two faces, odkud zní příšerná hudba (stylu pop 21.století, Rihanna a spol... moment, malá vsuvka, google automatických oprav mi nepodtrhnul slovo Rihanna - znamená to, že se tahle kóča dostala i sem?? Že už její jméno má stejnou váhu jako všechna ostatní česká slova? No fuj teda!:)... a kde se  to kolem druhé hodiny začíná nebezpečně párovat a po sobě plazit. Tak do této skupiny teď PATŘÍM. Musela jsem se tomu včera fakt smát, když jsem si to uvědomila - v Berlíně je slovo Erasmus skoro sprosté slovo (před těma pravýma Berlíňákama..).
Party se konala v klubu na ulici v Kreuzbergu. Asi v jednu mě přišel ze řvoucího a rychleseseznamujícího davu 'zachránit' Alberto, kluk z Kostariky, který tu studuje magistra,  a který hned na začátku pobytu v lednu narazil na skvělé lidi, kteří mu ukázali ten správný Berlín. Věděl proto, že asi deset metrů od nás je spousta jiných míst, kde se neplatí 5 euro za vstup na to, abych mohla zpívat Makarenu a tančit na dýdžeje, který vypadal, že je učitelem dějepisu, který si ujíždí na hitovkách z rádia.
No a potom jsem najednou byla na místě, kde všichni jsou tak akorát sympatičtí, všichni mluví německy a nekřičí u toho, hudba je tak akorát na to, aby člověk u povídání mohl trochu tančit a když vás to unaví, tak si jdete sednout ven na dřevěný prkna, který vedou přímo do vody, Spree, jehož ramena se prolínají celým středem Berlína... Pak si jdete dát svůj první berlínský kebab, rozbrečí vás přemíra pálivé omáčky, ale stejně musíte na konci Albertovi říct "lecker!!", protože to zaprvé fakt chutný bylo a zadruhé už se bavíte 2 hodiny jenom německy, protože jste se usoudili, že s angličtinou se člověk tady může jít zahrabat.

Teď to vypadá, že tady člověk o víkendu jenom kalí... což je pravda.
Já u toho ale ještě stíhám výlet do Potsdamu (kde jsem na nástupišti při čekání na autobus kamarádovi z Berlína nadšeně sdělovala oblíbenou větu Čechů : Meine Liebe, komme fike! a on se pak styděl, protože mi nedošlo, že ostatní nám rozumí)..a taky třeba ostatní věci.
A teď si jdu konečně udělat snídani, budou čtyři vodpoledne.

malta v berlíně

Tak jsem dneska byla v dalším skvělém berlínském bytě.
Malte je kluk, co jsem ho poprvé potkala tohle léto asi na pět minut ve Francii v Taize; co se v Berlíně vyzná podle mě míň než já, a to i přestože tu žije od narození; co ve svých 23 letech za měsíc začíná první ročník na univerzitě; co jel na Nový Zéland pást ovečky (ale Froda tam nepotkal); co si dá jedno pivo a pak přejde na Fantu; co má červený vlasy a kůži bílou trochu jako malta; co se čtyři roky rozhodoval, jakou školu studovat a vyzkoušel si mezitím všechny možný práce včetně lékaře; co je na den stejně starý jako Maruška Binderová a o dva dny starší než Bára; co se mnou rád mluví německy a nevadí mu, že mi to trvá sto let...no a co má tátu lékaře, takže teď bydlí právě v tom skvělým bytě v jedné z nejlepších částí Berlína.
No ale on se už těší pryč, na univerzitu do 300 km vzdálenýho města, protože k Berlínu ho nic nepoutá.

jak mi tu vsichni pomahaji

Prichazim tu na tolik zajimavych a super veci, ze je ani nestiham zapisovat!
Porad od vsech (fakt od vsech, prisaham... ucime se o tom dokonce i ve skole!) slychavam, jak je Berlin inspirujici a rozporuplny a multikulturni a tolerantni mesto.

Presvedcila jsem se o tom za posledni dny nekolikrat. (Ne porad. Treba na kolejich Schlachtensee, hodinu od centra, kde rostou vsude stromy a kde je spis slyset cinstina a rustina a anglictina..tady ne). Ale kdyz vyrazim do mesta, jsem überrascht. Totalne. Krasa.

Presvedcila jsem se o tom napriklad posledni sobotu. Vylet k nedalekemu jezeru Wannsee s holandanem Bartem byl paradni...(voda cloveka strasne uklidnuje)..ale mnohem lepsi byla potom moje prvni navsteva Ost Berlinu. Na Wankelmuta jsme vyrazili kousek pred pulnoci. Vystoupili jsme z metra...a zavalily nas davy mladych. Vsichni sli na Revarel Strasse, znamou ulici plnou klubu.. To bylo husty, prisaham, vladne tam uplne skvela atmosfera. Asi za minutu nam s Bartem nekdo nabidnul koks, ale jinak to tam bylo uplne bezpecny. Pri hledani nejzapadlejsiho klubu na svete, kde mel Wank. hrat, nas jeden Berlinan ujistil, ze to jeste bude zavrene, protoze 'vsichni tu chodi na party pozde v noci, treba v pet rano..'
Takjo. V pet rano. Dlouho jsme pri cekani na otevreni klubu s Bartem vymysleli, CO asi ti Berlinani teda do tech peti rano DELAJI. Spi? Any other suggestions?
Wankelmut byl skvelej, pridali se k nam potom moji potencialni spolubydlici (ktere znam pres Katharinu), ve ctyri rano nas chteli pozvat na tequilu a kdyz jsme rekli, ze uz musime jit... muzete trikrat hadat, co nasledovalo. 'Schon??' Jo, a cesta do Schlachtensee nam trvala pred hodinu a pul. To je jako bych trikrat denne jezdila..treba do Hradce Kralove.

V nedeli jsem SKORO mohla byt v nejhezcim byte v Neuköllnu, u reky, vsude kolem Turku a skvelych hospod a vyborni spolubydlici... Kdyz jsem dostala uz druhe odmitnuti (potrebujeme kluka, promin!!), byla jsem v pondeli tak zdeptana.. ze jsem prestala byt az vecer, kdy jsme sli s klukama z koleji PLAVAT, prelezli jsme plot a neplatili eura a pak jsme zpivali ve vode a ja jsem kourila a koukala na hvezdy, obzvlast na Große Wagon, a rikala si, jak jsem mohla zapomenout hledat ty krasny veci okolo sebe.
 
V utery jsem byla na veceri s berlinskyma katolikama. Ti se vyznacujou tim, ze 1)piji alkohol asi trikrat vic nez ti u nas 2) mluvi na me jenom nemecky 3) mam podezreni, ze maji nejakou soutez s nazvem 'Jak pomoc Alzbete v Berline', protoze se muzou pretrhnout, abych se tu mela hezky. Coz je super, no ne?

No a tak jsem se nejak dostala na nejvetsi udalost nemeckych katoliku v Berline, kde byla pritomna i Angela Merkel, a ja jsem mela roztrhanou tasku a cerveny nehty a byla jsem nepatricna.

Ve ctvrtek jsem byla uplne rozhozena z toho, ze po mne chteji, abych sla v patek tocit nejakou reportaz (sehnali mi spoustu materialu, v nemcine, a prej se budou otevirat nejaky socialni domy pro Romy a ze to bude hrozne velky, tak jsem se nepatricne prorekla, ze me to zajima, protoze jsem pracovala s Romama...a oni mi shaneli diktafon a povoleni na vstup a prej tam musim jit. Opakovala jsem si svoji nemcinu a bylo mi spatne z nervozity).

Nesla jsem v patek proto do skoly, rano hodinu hledala urcene misto, hned pri vstupu jsem nahodne narazila na kluky z Ceske televize. Jeden vypadal jak Pavel Klusak a druhej pry taky studoval na FU. Bylo jim asi o 10-20 let vic a ja jim suverene zacala tykat a pak to bylo trosku trapny. Pujcili mi mobil misto diktafonu a pak jsem s nima stravila moc pekne dopoledne.. Oni honili dulezite osobnosti a ja stala a usmivala se a pak jsem drzela diktafon a odhodlavala se k nejake otazce v nemcine, ale vsichni byli rychlejsi nez ja, takze mam reportaz skoro bez sveho pricineni.
Ted si pisu s tim reporterem Martinem Jonasem, ze mu to nejde odeslat (ha!! nejsem jedina, kdo ma problemy s technikou!), takze z toho mozna nic nebude, ale stejne. Byla to zabava a mam jejich vizitky, prej kdybych neco potrebovala. Jo a prej jsem odvazna. 8-) 

No a dalsi postrehy - kluci v Berline jsou vsichni krasni, ale ja tu kupodivu myslim na sve stare lasky (cimz se potvrzuje, ze clovek pred nicim nikdy neutece...zajimave!), decka z Erasmu jsou v pohode, ale zadna druha Katharina ani druhy Krepindl tu teda neni. Vopruz, trochu. Nemcina me bavi, ale mluvim pul napul anglicky a nemecky, takze ji moc neprocvicuju (ale s kamaradem z Nemecka, ktery je z Berlina, ale zije na okraji a dokaze se tu ztratit vic nez ja, si pisu nemecky). Egal!

Prijedte za mnou, zajdem na kafe!

pizza vs štěstí

Myslím, že to právě přišlo.
A prsty v tom má i Tereza Šírová.
No a co vlastně...
Dnes ráno jsem vstala s pocitem dvou snů, nevím, jestli to znáte, ale často ovlivňují moji ranní náladu právě sny. Byla jsem odhodlaná prožít dnešek skvěle, tedy aspoň pro to udělat co nejvíc... Chtěla jsem si koupit na snídani müsli, mlíko, a ingredience na polívku na nedělní oběd.
To byste ale nevěřili, jak vám vaše plány dokáže zkazit náladu pokrokové Německo!
Zavřené obchody, úplně všechny. Musí se přeci odpočívat. No a protože jsem včera měla za celý den tři studené housky a pár tyčinek, o půl desáté ráno bez kouska jídla jsem už moc neměla sílu chodit po Schlachtensee, části Berlína asi 40min od centra. Po kostele jsem dojedla poslední muffiny od paní Krausové a rozhodla se jet někam k centru na otočku na polívku. Po hodině hledání a zkoušení jsem došla k benzínce a koupila si pizzu. Že si ji jako doma opeču v troubě. Trouba tu není a pizza z mikrovlnky je měkká a vodová.

Tak tu teď ve tři hodiny odpoledne sedím, je mi fakt špatně /nevím jestli z té pizzy nebo z nedostatku jídla, a přemýšlím, k čemu mi celé to snažení, celý ten půlrok učení němčiny, k čemu mi to bylo.

A tak jsem se dostala k blogu Terezy. Píše... Občas si říkám věci, jako: Kdybych měla polštář a prostěradlo, byla bych šťastná. Kdybychom měli lepší práci a já si našetřila dřív na překladatelský kurz, byla bych spokojenější. Až budeme mít vlastní pánev, budu fakt v pohodě…   
A přitom je pravda, že tyhle podmínky se vždycky diktujeme sami. Jen si vzpomeňte, kolikrát za den, za týden, si řeknete, že kdyby ...cokoliv, tak budete šťastní. Já si to tady například říkám pořád. Kdybych třeba dneska měla dobré jídlo, byla bych fakt šťastná.

No a právě tohle přišlo - že jsem si uvědomila, že nevím, KAM se podělo moje odhodlání si dnešek užít.. Člověk se tak rychle nechá ovlivnit okolnostma. Že zavřeli obchody a tímpádem si neudělám to müsli, jaké si vždycky dělala sestra na Erasmu.
Není mi blbě z nepoživatelné pizzy, ale z mé vlastní nálady. No a kdo jiný má šanci ovlivnit, jestli je dobrá nebo špatná, než já?
Radovat se z toho, co máme.
Třeba z naděje, že to tady bude lepší. Nejlepší. :)

Tohle tu poslouchám.
A konečně jsem se myslím trochu uvolnila, že zas budu moct trochu psát.

tož Berlín

Ahoooj! To jsem to ale flákala tady, co? Nejdřív jsem po návratu ze skvělé Francie neměla čas, protože jsem se musela za tři dny sbalit na půl roku a potkat se se všemi, kteří jsou důležití... a teď už jsem, to byste nevěřili, čtvrtý den v Berlíně! A hádejte, proč nic nepíšu?? Protože bych si jen STĚŽOVALA, a to nechcete :)
Takže si počkáme, až to bude lepší, a já něco pěkného napíšu.
Chybíte mi, všichni! Ach :) Přijeďte! Můžu vás ubytovat!

A na závěr..
Martin Krepindl: moje pritelkyne....ja ale nemam pritelkyni...tyvole ja vlastne MÁM přítelkyni! 

come back, life is wating for us in france

Samozřejmě to dopadlo jinak, než jsem si myslela - do Berlína hned po příjezdu od rodiny jsem nejela... Po cestě ze Stuttgartu jsem se stavila ke Katharině, mojí kámošce z Německa, se kterou jsem se seznámila v Turecku s českým orchestrem (ehm) ...A její rodina byla tak strašně sympatická, že to byl snad nejlepší zážitek z celých těch tří týdnů. No a byli dokonce tak hodní a sympatičtí, že mi dva dny po příjezdu do ČR Katha napsala, že s nima můžu jet do Francie kempovat a u toho se učit německy. Oukej, řekla jsem si. Berlína si užiju dost potom... No vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, co vám mám povídat, ten večer mi ještě napsala Judy, jestli s nimi nechci jet do Německa s orchestrem hrát. 

Takže nakonec Francie. Anežka toho hned využila a zamluvila nám týden v Taize. 

Všechny moje úspory budou počítám koncem srpna pryč.

To nevadí! 

Tak a tady máme Katharinku. 

A na závěr - došla mi před chvílí nejpozitivnější smska za poslední dobu. "Hey, sure you can come and stay for a couple of days at our place. Usually theres someone at home. Ciao, max". 

Max je kamarád kamaráda, který bydlí v Berlíně. Tak třeba nakonec budu mít kde spát v září, kdy mám kurz němčiny! Uf, ale byly to nervy.

Soleil! 

ich möchte es haben!

Mám takovou vlastnost, že si pamatuju (většinou) jen to dobrý. Všechny moje bývalý vztahy mi teď přijdou absolutně suprový, stejně jako třeba moje osmnáctý narozeniny (který byly všechno, jen ne suprový!:)

Takže teď mi to zpětně, poslední noc, kdy právě sedím lehce přiopilá (ehm, lehce... když jsem si s Michaelem nalívala druhého panáka tátové slivovice a zapíjela to pivem, tak jsem myslím prohlásila něco jako že jsem staří alkoholici a pak to, myslím, bylo trošku trapný) na své posteli, všude vzorně naklizeno a sbaleno, přijde vlastně fakt fajn. Tyjo, dostala jsem peníze, dneska večer bylo na večeři skoro nejlepší jídlo, co jsem kdy jedla, koukala jsem dnes při žehlení na Avatara, naučila jsem se, jak se řekne žehlit (jen mě FAKT mrzí, že to pravděpodobně neuvyužiju ani na UNI ani jindy) a zítra se po výletu do Stuttg uvidím s Katharinou. Jo a docela po těch 18ti dnech umím německy. Teda. Dneska jsem napsala asi pět mejlů německy a taky teda umím to bügeln, žejo.

Aby bylo jasno. S rodinou jsme se dohodli, že končím - Merlinka rozmazlená Pralinka (to jsem teď vymyslela!) nebyla schopná přijmout dalšího člena rodiny. A protože ti rodiče dost dají na to, co jejich dcera chce, tak to tak musela dopadnout, Merla Perla konečně dosáhla svýho a jsem fakt zvědavá, co z ní vyroste. Ale ne, já ji mám ráda, jen jsem fakt šťastná, že už ji nemusím řešit! Zato teď budu muset něco jinýho, třeba KDE se teď budu učit ten jazyk, ZA CO, prostě co je nejlepší. A je to už veřejný, že uvažuju o Berlíně, všichni jsou z toho hrozně nadšení, ale jsem fakt zvědavá, kde vezmu 300 éček na zaplacení kauce za jakejkoliv byt v Berlínku :) No uvidíme.

Každopádně, událost, kvůli které vlastně jedu domů (a kterou vám pak mileráda povykládám naživo), se stala v úterý (jinak v neděli jsem byla ve Stutt, v pondělí to stálo za hovno, Merle hodila všechny svoje hadry do řeky a ztratily jsme boty), v úterý v noci jsem už měla po rozhovoru s Michaelem, ráno jsem se probudila s jistotou, že jedu do Berlína. Od té doby neustále píšu všem emaily a vyřizuju něco. Pffff, jako bych už toho neměla dost. Odpoledne jsem si ale udělala výletíček na hrad, kolem kterýho jsme pořád jezdili autem a já jsem se nikdy nedostala dál než do Lenningenu (na kole). Tak jsem se sebrala a jela - a bylo to SUPER!!

Tak tohle je ještě z úterý, to mě Michael vzal odpoledne do Nürtingenu, tam jsem volala od řeky domů, jestli náhodou nemám jet domů.

Němci jsou srandovní, no ne? To by mě zajímalo, který z nich dělá v páru třetího. 

 Řeka, pěkná. 

 Říká se, že voda vám pomůže odplavit vaše problémy.

Já jsem si radši koupila svoje první německý cigarety.

Aaaaa je to tady, výlet na hrad. Hrad vzadu. Bětka vepředu. Je mrtvá z toho obřího kopce, který v tom strašným vedru musela vyjet. 

Ještě před hradem jsem si vyběhla na takovej kopeček vedle, na který jsem se vždycky dívala ze silnice. 

 Na něm si Němci pouštěli letadýlka (vzadu). Nepoznali, že nejsem Němka! Po naší pětiminutové konverzaci! Kdy jsem řekla jen... ja...ja...So ich gehe oben!

Krajinka jak ve Francii.

 Tady už jdu pěšky. Ti Němci tady mají cesty na hrad jak z pohádky.

 Výhled z hradu. Ten mě trošku zklamal, měli tam jen hospodu, pch, žádný hrad! 

 No není to Německo nádherný? 

 Zavzpomínala jsem si na Pohodu. 

Když jezdíte na výlety sami, tak máte tendence se taky sami fotit. Aby tam jako na té fotce někdo byl.

 Tady už jedu z kopce dolů, tady ten kopeček jsem vyfotila speciálně pro Báru, podívej, jak ze Skotska! 

 Za tu dobu, co tu jsem, už obilí zezlátlo... A jabka se dají jíst!! Jedno jsem dojedla! 

 Poslední den s rodinkou - žehlení, Avatar... a když se podíváte vlevo na tu židli, tak přesně tolik jsem s sebou měla knížek. TOLIK! A víte, kolik jsem jich přečetla? Otevřela? Jednu! A ta tam ani není - je to můj malý slovníček němčiny :) 

 Tak a pozor, Merle stojí teď večer u mé postele a říká, kde máš ty peníze?

 Ich möchte es haben! (nejčastější věta)

Prolezla asi třikrát můj pokojíček a plakala asi čtyřikrát, aby mi vzala moje peníze, které jsem dostala od rodičů za hlídání, to mě FAKT pobavilo, typický!  :))

Nojo, ale asi tomu zatím nerozumí.

Tak jo, musím jít spát. Až budu vědět co a jak, tak napíšu. Jak teda ta moje němčina vypadá! :)

22

Moje narozeniny mi začaly hned o půlnoci, kdy jsem si virtuálně připila přes skype s Anežkou, která mi potom následujících deset minut nadšeně nosila spousty kytiček a bonbonku před webku, aby mi popřála. Krása! 

Ráno na mě čekala krásná snídaně... 

(tady je fotka konečně celé rodinky:)

...a spousta dárečků!! Mimochodem DĚSNĚ krásných, kdybyste si toho nevšimli :)

A kdo mi řekne, co jsem to dostala za knížku, má bod!

Potom jsem s Merle pekla koláč na odpolední oslavu. Naučila jsem se nové slovíčko "rühren". Po pečení začalo pršet, tak jsem vám chtěla vyfotit, jak prší. Podařilo se mi ale vyfotit i sousedovic Frida. Za ním a jeho bratrem jsem se potom za deset minut vydala spontánně seznámit. "Hallo! Prosimvás já jsem tady v protějším domě aupair, jsem tu už dva týdny a jsem fakt nadšená, že vidím někoho, kdo nemá 70 let. Budeme prosím kamarádi?" 

Takhle to nějak probíhalo. Srandovní, ale funguje to, zkuste to někdy :)

 No a potom přišla oslava...a hosti asi o hodinu později. Zato neuvěřitelně sympatičtí, mladí, krásní, šikovní a se skvělou německou výslovností!! 

A přišel i KOUZELNÍK!!! Bratr od Iris je vážně kouzelníkem z povolání! Odteď mě už kluci sbalí jen na pořádný zmizení tužky, jaký jsem viděla od Andrea. A výšku dva metry, suverénní povahu a jeho humor. 

Andreas má ale 39 let a dívku Tinu. (Zatím jsem ji ale neviděla, takže co oči nevidí, to srdce nebolí, no ne?:)  

Tady sedíme po oslavě na sluníčku, Scarlett Johanson (Iris), Kiera Knightley (Bětka) a Merle. Jak řekla u snídaně Iris, tak má Michael (kterej to fotí) vážně štěstí, že sedí u stolu s takovýma hvězdama.

A díky vám všem za přání!! 

hm.

Znáte takové ty dny, kdy se vám do ničeho nechce, nic vás nebaví a naopak všechno štve? Tak takový byl můj pátek třináctého. Highligte dne bylo nalezení klubu pro aupairky ve Stuttgartu, který pořádá každý týden nějaké akce. Radovala jsem se až do chvíle, když jsem si všimla, že ten klub organizují nějací chlapi španělé nebo turci a přestalo se mi tam chtít. Nechce se mi dokonce ani s nikým seznamovat, i když mě právě ubíjí, že tu nikoho jinýho neznám. Rodina se se mnou dnes nějak nebavila, jsou unavení/vystresovaní a podobně, navíc jsem měla pocit, že VŠECHNO dělám špatně (málo se starám o Merle, málo uklízím a podobně), měla jsem špatnou náladu a tímpádem moje němčina podle toho vypadala. Nemůžu se do ní zažít, pořád se mi pletou písmenka a všechno blbě vyslovuju - plete se mi dohromady angličtina/čeština/němčina, ty slovíčka jsou občas hrozně podobný, akorát právě jiná výslovnost, DĚSNÝ!
Vnitřně se odmítám smířit s tím, že takto budou vypadat ještě následující dva měsíce, ale přijde mi, že pro to nic nedělám. Ani na kolo se mi nechtělo, tak tu dám aspoň fotky z posledních dnů, kdy ještě bylo hezky.

Toto je cesta do lesa za vesnicí. 

 Výhled na vesnici od lesa. 

 Louka! Slunko! 

 Tak to je ten "strašidelnej" les, hehe. 

 Včera jsem byla na malým výletě ve městě, kde učí Michael. V Nürtingenu bydlí taky Katharina, která má přijet za týden. Bohudík!!! Je to ale každopádně dost nudný město, asi jako Letovice, jen trochu větší a hezčí. Až úplně na konci jsem konečně našla hezké místo, kde jsem si koupila super krásný deníček na nová slovíčka němčiny. 

 Obchůdek stál na náměstí, které bylo snad jediným hezkým místem ve městě. Jo, ještě kostel :) 

 Koupila jsem si fůru sladkostí (a ten deníček). Měla jsem z nich radost až do chvíle, než jsem snědla asi 15 těch bonbonů Maoam během filmu Goodbye Lenin. V noci mi bylo potom tak špatně, že beztak kvůli tomu ten dnešek opravdu za nic nestál :) 

Odpoledne jsem se začetla do novin, ve kterých stálo, že dnes se koná fůra kulturních akcí. Tak třeba taková Romeo a Julie za 15 euro ve vedlejším městě. Nakonec jsem se rozhodla nejet, protože ... no nevím, samotné do divadla se mi nechce, zatím teda ještě ne:)