Česko v Berlíně

Při čekání na skajpování s Bárou jsem si vyřídila mnoho důležitých věcí.
Například jsem si spočítala (mimochodem, přihlášení na všechny moje účty mi trvalo asi půl hodiny - když během měsíce v cizí zemi jste nuceni si zařídit asi milion nových přihlašovacích jmen a hesel a účtů a blabla, tak se vám pak lehce může stát, že zapomenete nejenom málem jak se vlastně jmenujete, ale taky třeba pin na českou simku, kterou používáte už asi deset let. Jo, takže proto mi už dva týdny nefunguje český číslo, možná jste to už zjistili) -  že jestli chci neumřít hlady, koupit něco na Vánoce, dojet na ty Vánoce domů a jen někam oslavit Silvestra, tak už si teď nemůžu ani pípnout (čti - koupit si ty nový boty, který jsem si vybrala v nejlepším obchodě na světě). 
K tomu obchodu - to jsme tak šly v sobotu s Maruškou, která mě přijela navštívit, z jedné výstavy fotek a plánovaly se jít najíst do jednoho vietnamského bufetu... A najednou - boty! Všechny krásný, kožený, zlevněný, vyzkoušela jsem si snad všechny co je tam měly... Všechny jsem chtěla. Stačily by mi ale jen jedny, malinkatý, vážně..
Vietnamskej bufet, doporučenej od Kathariny, byl výbornej! Číšníci milí, rychlí, všude plno lidí - a jídlo by bývalo určitě taky výborný, kdybychom nezapomněli, co znamená 'würzig' a kdybychom rozuměli vietnamsky a tak mohly zjistit, že naše objednávka je vlastně polívka. A vietnamská, představte si to! :) Takže ty nové chutě jsme trochu nezvládly a radši si objednaly mléčný koktejl, aby nám z toho neshořela pusa.
Taky jsme byly v Potsdamu - vlastně docela nudné části Berlína, která ale vlastně už není Berlín, ale samotný městečko, kde nejvýznamnější je obří zámek Sanssouci. A všude plno zahrad, který by určitě byly krásný v létě... ale myslím, že na podzim byly ještě lepší! Minimálně ta atmosféra nás úplně dostala - všude mlha, takovýto krásný depresivní podzimní počasí, na stromech asi pět listů, všude mokro. Procházely jsme se tam asi tři hodinu a probraly záležitosti celé zeměkoule :)

 
 
 

České centrum hledá na příští semestr praktikanty. Tyjo, to je škoda, že v Berlíně nejsem kdovíjak šťastná, jinak by do toho hned šla!!
V tom Č.centru jsme byly s holkama v pátek večer. Utopenci, Dva, Staropramen, všechno zadarmo (tak jak to my češi máme rádi:) a dokonce i náhodné setkání s dvěma brňákama. Milé! Ale na Tramín doveženej Maruškou stejně nic nemá :))

Berlin bleibt bunt. A hlavně na podzim!

Byl tu na návštěvě Martin.

        

A bylo to super! Je to teda už skoro dva týdny... Přivezl marmeládu (už je skoro snězená!), dva rumy (jak by řekl Freiwald - do Berlína odjížděl Krepindl, jeho malej baťůžek a dva obří Tuzemáky. S jejich pomocí se taky mnohem lehčeji seznámil na následující erasmácké párty u nás ve Studentendorf..) a spoustu drbů o Bartkovským. A ještě čokoládu od jeho mámy, která mi fakt bodla.
Navštívili jsme ... no z pamětihodností jsme toho moc nenavštívili. Dneska jsem zjistila, že ten slavnej Checkpoint Charlie není na Potsdamer Platz, kde jsem ho všem návštěvám doposud ukazovala, ale u Fridrichstrasse. (Z toho je aspoň vidět, že v Berlíně je pořád co objevovat). Takže jsme ani Checkpoint Charlie nenavštívili. Zato jsme v pátek stihli výborně se najíst v Transitu, ztratit foťák, neužít si Kastanienalle, protože jsme se nervovali kvůli foťáku, kterej jsme vzápětí našli opět v Tranzitu, dát si dvě piva na Rosenthaler Platz a pobavit se o krávě Lucii Bílé a o tom, že možná vlastně jsme levičáci (teda spíš já, Martin bude živit někdy rodinu :), vypravit se do Schlachtensee a dorazit tam za hodinu a půl, koupit si brambůrky za 3 eura, zmoknout a přijít na tu narozeninovou/erasmáckou párty ke kamarádovi do vedlejšího domku o dvě hodiny později než jsme slíbili, protože jsme mezitím načali ten první rum a spoustu důležitejch témat. V sobotu jsme toho stihli ale ještě mnohem míň. Nebo víc? No Martin prostě viděl jen Berliner Dom, ale zato i s evangelickou bohoslužbou (!!!) a nábřeží Spree, ale chvilku to taky neviděl, protože se nechával vést jako malej od mámy... A pak už jsme se potkali s Lovínou a její kámoškou a dorazili o hodinu později na festival Tempelhof, kde bylo tolik prostoru a skvělé elektrické hudby, že se mi z toho až točila hlava. I přestože jsme s Martinem hodinu tančili na Digitalism s domněním, že to jsou Digitalism, a přitom oni byli v jiným hangáru, i přestože Wankelmut opět nezahrál One day ... přesto to bylo skvělý a taky zčásti kvůli tomu, že tam byla ta obří diskokoule. DOCH. Z celýho víkendu mám kromě všech těchto vzpomínek taky hodně hlášek... Voda uklidňuje, to je hlavní, že, Martine?:)

No ale čas tu teda letí opravdu rychle. Co mi ještě utkvělo...Na pivu s Martinem Jonášem, berlínským reportérem pro ČT, jsem vymyslela spoustu skvělých věcí pro svoji budoucí pracovní kariéru. Jestli jsou v ČT všichni tak milí, vstřícní a inteligentní, tak možná opustím své staré přesvědčení, že všichni lidi z televize jsou namyšlení kariéristi. Dneska jsem kvůli jeho tipu byla zase na tiskovce.A dělala rozhovor německy s vedoucím organizace pro uprchlíky. A dostala dort a kafe. A zase o trochu víc sebedůvěry. A nových německých slovíček. Teď ještě z toho hodinovýho materiálu udělat tu reportáž, hmm...

V sobotu jsem se s Albertem vypravila do PŘÍRODY. Došlo mi při jedné cestě do školy, že mi chybí příroda, fakt zásadně. Chtěla jsem pozvat hodně lidí na spontánní vejpravu za Berlín do lesů a morkých luk a  mezi mrazivé stromy a ptáčky, s trochou slivovice a pevnejma botama.. Pak mi přišlo, že to bude lepší udělat jen s Albertem, v menším měřítku. Vyjeli jsme jen kousíček za Berlín a hned to tam vypadalo jak na vesnici a slepice se producírovaly na silnici a mě pobavily plakáty, které lákaly lidi na pravou práci na statku. A byly tam áleje a traktor a já měla v batůžku obří piknik a vyšli jsme na cestu a já se málem rozbrečela štěstím, když jsem viděla v dálce jen louky a mokrý stromy a ne ohraničenej park domama. A pak to začalo bejt ještě víc morký, protože začalo pršet, my jsme přelezli zákaz a šli si sednout k pod střechu k jezírku a tam jedli ten piknik a bylo to super. Alberto mi pak můj výlet oplatil překvapením - dneska mi ve dvě zavolal, že sraz za půl hodiny na Kochstrasse, že má pro mě překvápko, tak jsem se vykašlala na tu reportáž (to se napíše zítra, kein Problem!) a jela na sraz - a dobře jsem udělala, překvápko byl baloooon a viděla jsem Berlín poprvé z výšky a je to placka a všude bylo slunko a mlha zároveň. Jaja!

Tak... A ještě trocha toho barevného podzimu... Tuhle nádheru mám přímo za domem!

A tuhle nádheru teda ne. Ta je v Kreuzbergu.

muzik in Berlin

Dnes jsem byla na hodine fletny. Byla to takova pekna nahoda - moje ucitelka z intenzivniho kurzu nemciny, ktery jsem mela pred zacatkem skoly, mi pri louceni se zminila, ze pokud by mi to s tim orchestrem nevyslo, ze ma znameho ucitele fletny a ze tam bych si kdyztak mohla zahrat v nejakem kvartetu... Nakonec mi to teda s tim orchestrem vyslo, ale to jsem prave naopak zjistila, ze toho ucitele mozna fakt potrebuju. Hrajeme Schostakoviche (ja nikdy nevim, jak se pise) a mam podezreni, ze Schosti si dal pri psani partu pro fletny takovej quest, ze to cele napise jen z peti not, z tech nejtezsich, uplne nahore. Za tech deset let, co hraju na fletnu, jsem si vytvorila takovy svuj vlastni zpusob drzeni, natisku a hrani. Vsechno je to spatne, ale ja uz to proste jinak neumim. Jenze na Schostiho to prave moc nestaci... Tak jsem si rekla, ze se pokusim ty svoje spatne zvyky odstranit. Prej za 18 euro na hodinu. Pomyslela jsem si, ze vlastne ty spatne zvyky nebyly tak spatne. Byla jsem u Herr Kunzkeho pred hodinu a zase si vyzkousela ten stary znamy pocit, ze neco hrajete a pritom vite, ze to doma byste to zahrali lip, ale ted je tu ten profesor a proc mam tak blbej ton zrovna a proc musim hrat tak, jak on rekne a proc to nemuzu hrat rychleji a podobne. Uplne jsem se zapotila! Ale i presto jsem odchazela s vybornou naladou (a to zrovna bylo uplne nejhorsi pocasi ever, prisaham). Mozna proto, ze mi prijde, ze zacinam chtit v zivote nektere veci delat poradne.

A jeste rano vlastne... to jsme si zahraly s Kackou. Kacka je kocka z Prahy, ktera studuje Politologii, hraje zavodne fotbal, v lete ho hrala diky nejakemu charitativnimu projektu s Africanama, jezdi kazdej druhej tyden za svym klukem a tatou, ze prej by to bez nevydrzeli, ma vlasy dlouhe po zadek a hraje prave taky na fletnu. Privezla si z Prahy noty a navrhla, ze si dame rano v devet sraz v Muzikraum a zahrajem si. Nakonec jsem teda hrala spis na klavir nez na fletnu, aby to bylo zajimavejsi, ale bylo to super! Krasne probuzeni. Zahrajem si mozna na jednom festivalu cinske kultury, jak mi dnes nadsene navrhoval muj spolubydlici z Ciny. Cinani jsou normalne hrozne stydlivi, proto me prekvapilo, kdyz znicehonic pri jidle dodal: 'Ja vzdycky rikam, ze kdo chce na tom festivale hrat, musi se se mnou vyspat.' Zaskocila mi okurka. Pry to byl vtip, ale asi tri vteriny jsem ho nepochopila! Byl to myslim prvni vtip, ktery udelal, a zrovna takovej od rany! :)
No, takze tak.