Můj počítač vrčí jako kočička.
Nový si prý koupím po Novém roce. Řekla Bětka a její šetřící schopnosti.
Možná jsem to už zmínila, ale čtu tu M.Fendrycha - Jako pták na drátě. Teď třeba ráno u snídaně. Vždycky pak mám taky strašnou chuť začít psát. Jsem z té knížky absolutně, ale absolutně nadšená. Myslím, že mi zrovna tady a zrovna mně strašně sedla. Dokáže úplně všechno - mě rozesmát (nahlas), rozbrečet (potichu - píše totiž taky o smrti svých rodičů, ale dnes mě třeba vzalo jen to, jak popisoval výstup na zasněženou horu v Roháčích..), no prostě krása. Dokonce jsem Fendrychovi musela napsat, a ten mi, světe div se, do rána odepsal! Je mu už skoro 60 a ty události, který popisuje, jsou sice víc jak 15 let starý, ale podle mě až děsivě aktuální. A mimo jiné si myslím, že bejt politikem musí být fakt hrozný.
Už jsem asi měsíc pořádně necvičila na flétnu. Chystám se na to dnes, ale jsem velice unavená a lína, protože jsem včera cítila povinnost jít s Irene a dvěmi dalšími slečnami na slíbené 'clubbing', což jsem hrdinně provedla hned po celodenním nakupování dárků a návštěvě Zen buddhistische Zentrum (o tom později), nonstop, s nakupovacím baťůžkem na zádech, lehkou migrénou a na začátku lehce otrávenou náladou z neustálého čekání na ty pos*raný esbány a vrátila se prosimpěkně o půl sedmé ráno, a to jsem za celý večer měla jediný pivo a odešly jsme z klubu ve 4. Přesně proto to tady v tom Berlíně tak nerada dělám, tohle fakt nemám zapotřebí.
Nebo jo?
No a tu Buddhistische Zentrum. Vlastně to není tak 'zajímavý'. Spíš ty věci okolo. Že navštěvuju jeden seminář o multireligiózním Berlíně, na kterým jsem se seznámila se skvělou a hrozně hodnou Švýcarku, Marie, kterou jsem měla ráda na první pohled, hned od chvíle, kdy jsem se jí poprvé zeptala, jestli ten lehký kroužek kolem její paže je tetování. Tak jsem jí ukázala svoje kolečko a bylo to, jsme kámošky. Vzala mě na skvělé představení do jednoho mini divadýlka na Rosenthaler Platz, kde to bylo zapadlý sněhem, všude ty berlínský barevný žárovečky, hip style jak prase, ale tím milým směrem - a mohl za to i hezký barman, který měl málo sladký Glühwein a pil český pivo.
No a ta návštěva Budd.centra byla zajímavá nejen kvůli dvouhodinové meditace, kterou jsme všichni absolvovali (já teda trochu podváděla - "své myšlenky jsem nenechávala protékat", nýbrž jsem přemýšlela o všem možným), potom jsme slyšeli jejich zpěv a to bylo na tom nejhezčí, pak jsem Marii při obří večeři říkala o Taize a pak jsme dostali zmrzku. Bezva, no ne! Mám v tomto semináři děsně sympatický spolužáky, s některými jsme se sblížili nejen díky společnému referátu o buddhismu, jehož část jsem se rozhodla udělat jako reportáž z návštěvy nejstaršího evropskýho budd.chrámu v Berlíně, vzala si diktafon jako velká novinářka a pak děckám pouštěla kousky rozhovoru s mnichem ze Srí lanky a mezi tím vyprávěla svoje zážitky z té návštěvy a jabkovýho dortu, který jsme pak dostali (asi za odměnu, něco jako nirvána) a byla jsem trochu vtipná, no a pak za mnou děcka chodili a říkali, jak to bylo super, a já jsem se cítila fakt dobře, protože to byl můj první referát v němčině a i když se mi třásly nervozitou ruce, tak už je to vorbei :-)
A včera mi Lovína říkala, že by se chtěla odstěhovat ze Schlachtensee (echt, říkám???:) a prý jestli bych s ní nechtěla příští semestr bydlet ve WG, no a mně bylo fakt líto, že musím zpátky za váma do ČR a že opustím všechno, co jsem si tu začala.
Ale je mi to líto jen tak na 50 procent.
Byla jsem v Praze a v Brně a bylo to absolutně skvělý a já se občas cítila ..no trochu besonders, když mám ty zkušenosti z toho Berlína, že jo! :)
A pak tu byla Marunka a zase se mi potvrdilo, že holky Oujezdský jsou fakt děsně hodný a fajn a hlavně byla fakt sranda, taková ta puberťácká.
Dělá mi starosti bakalářka. Nechci svoje hudební téma, ale nemůžu se rozhodnout, o čem jiným bych psala, je toho děsně moc. A já nikdy bakalářku nepsala, tak jak se mám doprčic rozhodnout :)
Ale budou Vánoce! Možná je letos strávíme s Gakim, klukem z Japonska, co má rodinu přes půl zeměkoule, tak jsem ho pozvala ke štědrovečernímu stolu a následně ho vystrašila všemi možnými problémy, které vlastně mohou nastat (jako že třeba nebude rozumět a tak), tak uvidíme, jak to dopadne.
Merry merry, děcka!!
