Ahoj!
Na poslední den májského kalendáře jsem odjela směrem na Prahu a následně Brno. Tam mě ve dvě ráno přivítaly tři nejhezčí holky z Brna a postupně během dvou týdnů, co jsem tam byla, i všichni moji drazí ostatní.. Kdybych chtěla mít chvilku literární sloh, tak bych napsala, že to v ČR uteklo jako voda a že jsem hned zpátky musela do Berlína. Jenže ono to rychle jako voda neuteklo (mně teď plyne čas hrozně pomalu, jsem si všimla), ale stejně bych v Brně ještě klidně zůstala, sem se mi teda vůůbec nechtělo.
Ale ono to je tady vlastně docela dost dobrý, jsem zjistila!
Nebudu psát pro jistotu všechny novinky, protože bych upsala, ale řeknu vám, jak jsme dneska volily...
My tři Češky, co spolu bydlíme ve Schlachtensee.
Den předtím měla Peťa oslavu narozenin. Bylo to trapný trošku, protože jsem nevěděla, že má narozeniny, myslela jsem si, že jenom tak upekla cheesecake a spoustu dobrot...
Ale vlastně to trapný nebylo vůbec, ve srovnání s mým divným tělem v těch černých hadrech, co jsem měla na sobě. Ale ty čepičky, cheesecake a holky byly výborný!! :)
Ráno jsme se domluvily, že 9:07 nasedáme do busu a jedem na velvyslanectví to tam hodit. V noci před spaním mi naštěstí došlo, že 07 nic nejede a že to v sobotu jezdí až 9:18. Můj ospalej mozek ještě ale vymyslel, že pokud nechci vstávat ještě v nekřesťanštější hodinu než bylo původně domluveno (a jet tímpádem dřívějším busem), tak holkám o tom musím říct až těsně před tím.
Já nevím jak vy, ale já si ráno vážím každé, ale opravdu každé minuty, kterou můžu navíc strávit v posteli.
Všechno hezky vyšlo podle mého plánu a my jely až 9:18. Nebyl to ale jediný úspěch mého dne. Opravdu se mi podařilo ten lístek do té krabičky hodit!! Byly jsme na to nádherně nastrojený, já si půjčila dokonce i Petin lesk, Káťa si na to vzala dvoje punčocháče, celý natěšený jsme vstoupily do volební místnosti..... Nebyl tam ale NIKDE prostor, aby si člověk odložil kabát!!! Slečny v komisi tak bohužel neměly šanci ocenit naši ranní přípravu, ale mám tušení, že těm třem totálně znuděným ženskejm by to stejně bylo úplně jedno.
Já si potom ještě zašla s Peťou na kafe za odměnu a vedla s ní spoustu zajímavých řečí, stejně jako po cestě a taky na krátké procházce od jezera k našim kolejím. Co člověk nedokáže za inteligentní debaty s prázdným žaludkem... Potom jsem dokonce (ještě pořád hladná) taky zvládla uklidit pokojíček a zajít si konečně nakoupit. Ve čtyři jsem se po krátkém hraním na flétnu (jo a jedem příští víkend na soustřeďko se orchestrem, jupí) vypravila zase k Peti, tentokrát se šampaňským na případnou výhru.
A protože bylo (podle nás) co slavit, tak jsme se taky docela opily. Ale to jenom proto, že tam bylo tolik bublinek a protože Peťa měla v pokoji přetopeno.
Já se pak ještě dokopala do města na sraz se Slovenkou Verčou, po cestě potkala Lovínu a pořád mluvila o hloupostech (ona je prostě tak lieb a tak strašně milá, že má člověk pořád pocit, že se musí chovat na jedničku!)...S Veru jsem zašla do stejného kafe Balzac jako ráno, tentokrát na ně ale vyzrála a NIC si nedala. Verča vyjádřila soucit, že mě bolí hlava a k potěšení mého hypochondrického já dala najevo obavy, jestli to není vážnější a jestli bych s tím něco neměla dělat, když se mi z těch zad blbě dokrvuje hlava a pak se mi točí. Vítězoslavně jsem jí odpověděla, že ale nejsem pojištěná, takže to budu řešit až dojedu domů. Léčba až doma. Ve skutečnosti (moje realistické já) snad bude stačit jedna noc na normální matračce.
Já vím, že vás moje zdravotnický problémy nezajímají. Naštěstí moji sestru Báru vždycky, že?:)
Pak jsme se vydaly do Českýho centra (zas tam jak ráno, jen vchod o dva metry doprava), tentokrát na koncert (atednevimjaksetopise) Priesnitzu, Vorlesung Rudiše (nevím jak to udělal, ale vypadal asi o sto procent berlínštěji, než jak si ho pamatuju z Podnebí) a výstavu Nebela.
Věděli jste, že Nebel je pozadu Leben?
Bylo to ganz lieb.
Akorát mě z těch basů ta hlava bolela víc. Hihi.
A večer jsem se skámošila s Erikem T., tak snad budu konečně v obraze.
Žádné komentáře:
Okomentovat