neděle 17. března 2013

"zadek" po francouzsky

Já jsem teda nepředpokládala, že sem už napíšu, ale stala se taková (nejedna) věc, která mě donutila se přeci jen znovu přihlásit, dát si nožku v puntíkovaných papučkách z Primarku (jednoeuro) na stůl, pustit si Mumfordy prokládaný Beach house a pustit se do toho.

Odjezd z Berlína se nesl v duchu Martini, koláčků, Anežky, Mirky, Katky a Tomíka, posledního piva s některýma drahýma z mého půlročního pobytu tam na západě, stresu, úklidu, nemocné Katky, nostalgie, těšení se domů, opět stresu, málo místa v pokojíčku, ale zároveň krásných posledních tří dnů, kdy se pro mě otočila ta parta z Česka...

Koncert ve filharmonii se děsně vydařil, ale bylo to hrozně rychle vorbei, ještěže se připojil k nám na pivo můj oblíbený pár ze Švýcarska a Lucemburska, protože pak ten závěrečný večírek byl ještě mnohem lepší (i tequily jsme si dali!!), mně pořád se chtělo trošku brečet, že ten orchestr byl to nejlepší, co mě tu v Berlíně potkalo... Jen našemu dirigentovi, blonďatému Antonovi, jsem se neodvážila naživo říct, jak ho šíleně miluju :-))) pak jsem mu ale napsala email, že mě velice těšilo u nich hrát, a on mi odpověděl (něco ve smyslu, že flétnistky byly velice SÜS), což jsem si řekla, že bych mohla brát jako erasmácký románek, když už jsem žádný jiný pořádný neprožila (dammit).

Zkoušky jsem dala všechny.
Ano!!!!
(I tu děsně těžkou, na kterou jsem se učila týden v kuse a německy).

Opět jsem si ověřila, že Slovenka Verunka je nejhodnější a nejobětavější člověk, kterého jsem tu potkala.. to když jsem zběsile vyřizovala všechny poslední věci před odjezdem, skládala se, že to nestihnu, a ona za mě polovinu věci udělala a ještě mi chtěla nechat svůj lístek na Berlinale, na který jsme se nakonec fištrónsky dostaly všechny (hezky po česku načerno) a ještě mi dala na rozloučenou (stejně jako Alberto a Lovi) dopisek a dáreček.

No ale k věci. Teď o víkendu to byla trojka Francouzek Lovina - Helen - Laura, které s námi bydlely na kolejích... A byl to tak krásný víkend, že jsem si říkala, že přeci jen ten Erasmus k něčemu byl :-) Prahu jsem prožívala celé čtyři dny z pohledu turisty, opět se do ní zamilovala, stejně jako do těchto mimořádně sympatických holek, které si nikdy nestěžují, jsou vždy krásné, hodné a štědré. Měla jsem si jet vyřídit ještě pár věcí do Berloše., ale tam se mi mimořádně nechtělo (říkám si, kdy přijde nostalgie, ale mám takový pocit, že nikdy..), tak jsem to zašmelila tak, abych tam nemusela..



A na adrese U Průhonu 44 mi bylo dobře tak, jak už mi dlouho nebylo.. Třeba přidám později pár fotek, protože tolik velkých a skvělých fotografů a fotoaparátů se snad ještě dohromady nesešlo (a tady už vlastně jednu máme:). A prý bude i film, říkal náš skvělý kameraman z Novy Martin Bartkovský! :-)


Žádné komentáře:

Okomentovat